Obecně můžeme rozlišit dva typy chalupaření. Za první typ je považováno využití objektů, které zůstaly opuštěny v důsledku odsunu obyvatelstva po druhé světové válce. V tomto směru se jedná hlavně o pohraniční oblasti, případně o území ve vnitrozemí, která byla využívána například jako vojenský výcvikový prostor.

Druhý, rozšířenější typ je spojen se socialistickou industrializací, kdy lidé odcházeli z venkova do městských oblastí a venkovské objekty zůstávaly buď sídlem starší generace, nebo se prakticky ihned změnily na objekty rekreační.

Ty se i v dnešní době v hojné míře nacházejí v nabídkách většiny realitních kanceláří. Co do hustoty umístění jednotlivých chalup a jejich množství jednoznačně vede území Čech, a to zejména Čech jižních, západních a východních. Celkově pak chalupy představují deset procent všech obytných staveb v České republice.

Mezi Čechy a Moravou je rozdíl také v pojetí typického venkovského stavení. Zatímco na Moravě převažují domy stavěné z nepálených hliněných cihel v kombinaci s roubením nebo zděním z kamene, pro území Čech jsou charakteristické spíše roubené patrové domy s pavlačí a s typickou podstávkou, která nadlehčuje tlak patra.

Komentáře