Staví se stále dál, neboť vždyť rekreace chtiví Češi se nemusí spokojit jen se staršími chatami a chalupami. Rekreačních objektů totiž neustále přibývá. Další generace tak mohou pokračovat v národní zábavě a konkurovat Skandinávcům, kteří Čechy v chataření a chalupaření zatím předhánějí. V atraktivních lokalitách, například v Krkonoších či na Šumavě, vznikají nové bytové domy, v nichž je možné si pořídit horský apartmán. Pravda, někdy za větší peníze než by stál v super drahé Praze. Mnoho lidí si jej přesto koupí, a to v domnění, že se o takové bydlení nebudou muset starat tolik, jako o chalupu. Jenže stejně je to druhá domácnost, která vyžaduje péči a stojí peníze.

Druhou novinkou, určenou často hlavně pro zahraniční turisty, jsou rekreační areály, které vznikají třeba na Lipně, a rekreační vesnice, jaké rostou například v Podkrkonoší. Některé projekty se sice snaží zachovat architektonickou podobu s místní zástavbou, ale mnohé stejně nezapřou, že jsou v krajině cizím prvkem. Lépe jsou na tom starší zrekonstruované stavby, které dříve sloužily k jiným účelům než k bydlení, třeba mlýny či továrny. Ty alespoň do okolí dokonale zapadají.
Investice do takového druhého bydlení je finančně výnosná. Záleží ovšem na lokalitě - čím vyšší hory, tím větší potenciál zhodnocení. Výhodné může být rekreační bydlení také pronajímat, zejména ve velkých developerských projektech. U druhého bydlení je ještě prostor pro růst cen.

Chataření a chalupaření je rozšířeno po celé republice. Nejvíce chat a chalup je ve středních Čechách, a to hlavně v okolí hlavního města. S velkým odstupem následují horské oblasti Krkonoš, Jizerských a Lužických hor, dále Plzeňsko, širší okolí Brna a Beskydy.
Chaty vznikají především v blízkém okolí větších měst. Najdete je převážně v údolích řek, u rybníků a přehrad či na okrajích lesů. Chalupy, které lze většinou využívat celoročně, bývají hlavně v horských oblastech a pod horami. Z výzkumu vyšla i podoba průměrného druhého bydlení v Česku. Má zhruba 70 metrů čtverečních, leží na pozemku o rozloze 1000 metrů čtverečních, mívá asi pět lůžek a pravidelně jej využívá pět až šest osob k dvougenerační rekreaci, většinou dospělí a důchodci. Dvě třetiny chat a chalup leží do 30 kilometrů od místa bydliště majitelů.

Podle průzkumu Češi využívají druhé bydlení průměrně třicet let. Jsou však i tací, kteří je mají po celý život. Souvisí to s životním cyklem. Malé dítě jezdí s rodiči na chatu. Stejně tak v pubertě, ale to pro ně bývá obvykle na obtíž, pokud v místě nemá partu. Na střední škole na chatě pořádá mejdany, na vysoké tam jezdí s partnerem. Žena na mateřské je ráda, že má zázemí pro malé děti mimo město. Manželé ve středním věku nemají tolik času a většinou se chatě moc nevěnují. Vrátí se k ní zase až v důchodu, tráví tam stále více času, postupně se na ni stěhují a byt ve městě nechávají dětem.
Druhé bydlení v Česku se začalo postupně proměňovat počátkem devadesátých let. Někteří lidé začali objekty pronajímat, ať již českým či zahraničním zájemcům, přes realitní agenturu nebo sami. Jiní se naopak rozhodli své chaty a chalupy přestavět na trvalé bydlení. Buď původní domek úplně zbourali a na pozemku postavili jiný, nebo k němu něco přistavěli.
Mezi rekreačními stavbami začaly růst i nové rodinné domy, což je patrné zejména v okolí Prahy, a vznikla tak mnohdy velmi zajímavá sousedství. Stačí si vedle malebné trampské dřevěné chatičky představit obrovský nový dům ve stylu podnikatelského baroka. Trend přeměny druhého bydlení přetrvává i nadále. Stále více majitelů chat a chalup uvažuje o tom, že by je v budoucnu nějak komerčně využívali, asi pětina je chce předělat na trvalé bydlení, nebo v nich alespoň tráví sezonu.

Komentáře